Mezinárodně chráněná chovatelská stanice Bermondo Bohemia, ČMKU 122/05

CHOVATELSKÁ STANICE
BERMONDO BOHEMIA

IN MEMORIAM

 BAGHEERA

Byla jednou z devíti, kteří se narodili ze švédského jarního výletu. Švéďata jsme jim říkali. Zamilovala jsem si tu zemi a bernské psy, které jsem tam potkala. Bagheera byla tou, která měla zůstat. A zůstala.
S Bagheerou se narodila síla, jistota, sebevědomí, temperament. Byla svá. Nedala se spoutat. Narodila se, aby žila svůj život a dovolila nám, lidem, abychom ji tu pomíjivou chvíli doprovázeli. Nikdy nesklonila hlavu, v každé situaci měla vlastní názor. Ale její hnědé oči vždycky jiskřily úsměvem.
Bohém jsme jí říkali.
Přišla z rozlehlé země a ze všeho nejvíc milovala prostorné pláně. Milovala pohyb. A bylo těžké odtrhnout od ní oči, když se cítila volná. Ve své době byla neporazitelná, i z ní vyrostla královna.
V mnohém předčila svou mámu Charlii, ale narozdíl od ní Bagheera hrála vždycky za sebe.
Věděla, že je nejlepší. A ten pocit měla ráda.

A z plné síly přišla na sklonku roku 2013 nemoc. Hnisavý zápal plic. Tři měsíce jsme bojovaly, věřily. Ani po tu dobu neztratila elán a úsměv. To ona vrtěla ocasem, když mně tekly slzy. Chvíli bylo lépe a pak přišel relaps. A my prohrály.

Odešla Bagheera. Bagheera, která byla fenou alfa a vedla ostatní, jak jen to v dnešní době domestikovaní psi potřebují. Zůstalo ticho, příliš velké prázdno. Cayenne, Marlie a malá Grace se učí žít bez těch prvních, kterých kdyby nebylo, nebyly by tu ani ony samy. A jakoby to Marlie cítila, přestala sklánět hlavu před ostatními a začala růst. Snad dospěje. Snad doroste lehkomyslného, sebevědomého temperamentu, jaký měla její máma. Moc bych si to přála.

A když jdeme po polích, po loukách, kde běhávala Bagheera a její tlapy se ani nedotýkaly trávy, její ocas vlál ve větru a kormidloval oblohou, kde se radovala z vlastní síly a volnosti, vím, že okamžiky pohody jsou pomíjivé a smutek, ač se časem otupí, zůstává napořád. Chov psů není ve výhrách, v lesklém pozlátku pohárů, je v síle vytrvat a jít dál "svým směrem", přestože víte, že každého z nich jednou ztratíte.

Jch., Ch., GrCh., C.I.B Bagheera Bermondo Bohemia 18. 6. 2007 - 21. 1. 2014 (pyogenní pneumonie)

 

Anuschka Bermondo Bohemia Artuš Bermondo Bohemia Narodili se spolu, možná proto spolu museli i odejít…

Bylo šedé ráno 22. listopadu 2005, Charlie přivedla na svět už pět štěňat, která pospávala v krabici. Šesté se narodilo cestou autem na veterinu. Rentgen ukázal, že uvnitř je dalších pět štěňat. Po infuzi se narodila fenka, byla drobná, měla úzkou lysinu. Zvedla jsem ji a ani ji nestačila osušit, když Charlie přivedla na svět pejska stejně drobného, se stejně úzkou lysinou. Ta štěňata od sebe nedělilo ani pět minut. Ta fenka dostala jméno Anuschka, ten pejsek se jmenoval Artuš. Anuschka zůstala s námi, nenarodila se jako šampion, ale byla pracovitá, milá. Byla skromná, nikdy nevyžadovala přednost, vždycky ustoupila těm mladším, kteří přišli po ní.

Artuš odešel nedaleko. A po smrti Charlie netrvalo dlouho, abych si uvědomila, že mi tu po sobě nechala právě jeho. Jeho hnědé oči byly ty její, jeho úsměv, jeho duše, to všechno byla Charlie. Jezdil s námi, vyhrával po mém boku, stejně jako kdysi vyhrávala Charlie. Vyhrával, protože chtěl. Z malého prince vyrostl král. A byl-li se mnou, nehnul se na krok. Žil jinde, přesto zůstal můj. Je červenec 2013 a oni už tu nejsou. Z plného zdraví jsem je ztratila oba. Oba dva.
S Annie jsme bojovaly, byla statečná, ale vyhrát nemohla.
O skonu Artuše mě zpravila SMS zpráva. Ač bych o to moc stála, nebylo mi dáno se s ním rozloučit. Snad mi to odpustil. S Artušem odešla i Charlie. Podruhé a bojím se, že napořád.

Ch., GrCh., C.I.B. Artuš Bermondo Bohemia 21.11.2005 - 27.6.2013 (??)
Ch., GrCh. Anuschka Bermondo Bohemia 21.11.2005 - 17.7.2013 (novotvar mediastina)

 

 IntCh. Blackie Santy Bazaltin - CHARLIE ........ ta první

Jmenovala se Blackie Santy Bazaltin, ale nikdo z nás jí neřekl jinak než Charlie, Karle …
V roce 2001 jsem si těsně před Vánoci přivezla malého tříbarevného medvídka. Byl můj první. Charlie. Z chlupaté kuličky vyrostla během let v optimistu a věčného smíška, v moji oporu a parťáka, v elegána, v modelku. Byla to krásná fena. Měla velkou duši a neznala než úsměv. Žila tu jen pro nás, pro lidi.
Byla bojovník. V kruzích i mimo ně. Odnášela vavříny, plnila velké sny i malá přání. Plnila, protože chtěla. Na sklonku roku 2008 ji čekal ten nejhorší boj. Plicní karcinom. A já, ač veterinář, jsem chvílemi věřila, že to svým bojovným srdcem zvládne. Ale tahle nemoc se porazit nedá. Bojovala o každý den. O každý den, který mi mohla dát. Snad chtěla, abych si zvykla, že už nebudou usměvavé hnědé oči, vlající bílá špička ocasu, že už mě nepřijde přivítat, že - jak jsme si kdysi slíbily - už neprojdeme spolu všechny třídy.
Ne, Charlie, všechno už nestihneme. Já vím. Dali nám málo společného času, ale byla to - myslím - plná, prožitá léta. Nedá se zvyknout, ale snad už Tě doopravdy nic nebolí a naháníš se s ostatními tam nahoře, kam já vidět nemůžu. A chtěla bych moc věřit, že se jednou zase najdeme.
Zůstaly tu po Tobě Annie a Bagheera. Možná mi jednou ony - Tvé dcery či vnučky anebo pravnučky položí do dlaní novou, malou Charlie …
Díky, Charlie! Nemám víc.

Charlie 28. 10. 2001 - 9. 10. 2008

 

 

 

© MVDr. Kateřina Ouřadová
Vytvořil a spravuje: Ing. Jar. Kaňka aka hamstergraf